Uzbekistán chce dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050

Uzbekistán se stal nejnovějším státem, který se připojil k celosvětovému závodu o dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Ve spolupráci s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj středoasijská republika deklarovala svůj záměr výrazně omezit svou závislost na fosilních palivech a země se místo toho má zaměřit na rozvoj zelených energií. Ve hře je také stavba první jaderné elektrárny ve Střední Asii.

Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) a uzbecká vláda začátkem února podepsali memorandum o porozumění o dlouhodobé spolupráci směřující k dosažení uhlíkové neutrality země do roku 2050. Uzbekistán je, spolu s Kazachstánem, jednou z mála rozvojových asijských zemí, které otevřeně slibují cíl snížení emisí fosilních paliv. Mezi rozvinutějšími ekonomikami asijského regionu jsou to například Japonsko, Jižní Korea a Hongkong, které uvedly, že stejného cíle dosáhnou do roku 2050. Cílovým rokem Číny je rok 2060 a závazkem Singapuru je stejný rok, ale v tomto případě, se jedná “jen” o snížení předpokládaných emisí země v roce 2030.

Memorandum o porozumění mezi Uzbekistánem a EBRD má působit jako otevřený příslib obou stran, že budou prosazovat strategii země ve střední Asii přeměnit její energetický sektor postupnou dekarbonizaci zdrojů, napsal magazín NikkeiAsia. I když nebyl stanoven žádný konkrétní finanční cíl, EBRD má pomáhat s financováním a poskytovat technickou podporu, například rozvojem velkých elektráren na obnovitelné zdroje (včetně fotovoltaických elektráren), zaváděním moderní elektrické sítě, omlazováním schopností výroby plynu a vyřazováním starých tepelných elektrických zařízení z provozu.

Uzbekistan gets finance for its first solar power plant https://t.co/WC1vBcwTPE via @business

— Svein T veitdal (@tveitdal) December 23, 2020

Modernizace Uzbekistánu a cesta k zelenější budoucnosti?

Uzbecká vláda přešla na otevřenější tržně orientovanou ekonomiku z uzavřené, centrálně plánované ekonomiky od smrti bývalého prezidenta Islama Karimova, který vedl zemi od získání nezávislosti v roce 1991 do své smrti v roce 2016. Přestože je Uzbekistán členem EBRD od roku 1992, banka, jejímž hlavním mandátem je pomáhat bývalým zemím východního bloku při přechodu k tržně orientovaným ekonomikám, do roku 2010 prakticky přerušila vztahy s předchozím uzbeckým vedením.

S novou vládou prezidenta Šavkata Mirzijojeva u moci se EBRD vrátila v roce 2017, aby podepsala novou půjčku a znovu otevřela zastupitelskou kancelář v Taškentu, hlavním městě země. Uzbekistán je jedinou asijskou vnitrozemskou zemí v Asii, což znamená, že obyvatelé musí překročit nejméně dvě další země, aby se dostali k jakémukoli moři nebo oceánu. Národ má přibližně 33 milionů obyvatel, což je největší z pěti bývalých sovětských středoasijských republik, ale za Karimova zaostával za regionálním rivalem Kazachstánem, pokud jde o rozvoj a modernizaci základní infrastruktury země.

Od opětovného zapojení do regionu zaměřuje EBRD své úsilí na Uzbekistán a investovala více než 2 miliardy eur (2,42 miliardy amerických dolarů) do 93 projektů. Jednou z priorit je energetika, což je odvětví, ve kterém má EBRD 11 projektů s celkovou hodnotou kolem 1 miliardy amerických dolarů v různých fázích.

Dlouhodobá strategie

Uzbecké ministerstvo energetiky s podporou EBRD loni v květnu vyhlásilo nízkouhlíkovou energetickou strategii. Země se rozhodla zdůraznit rozvoj energetických zdrojů s nízkými emisemi uhlíku, včetně solárních, vodních, větrných a jaderných. Střední Asie v současné době nemá žádné jaderné elektrárny. Země si rovněž stanovila cíl snížit do roku 2030 spoléhání se na výrobu elektřiny z tepelné energie na 50%. V současné době spoléhá Uzbekistán na tepelné zdroje pro více než 80% svých energetických potřeb.

Podle zprávy, kterou společně zveřejnily loni v lednu Japonská agentura pro mezinárodní spolupráci (JICA), a společnost Tokyo Electric Power Services, se země ve střední Asii příliš spoléhají na tepelné elektrárny, z nichž většina byla uvedena do provozu ještě během sovětské éry a některé z nich byly je v provozu od poloviny 50. let. Vzhledem k tomu, že průměrná účinnost těchto elektráren je přibližně 30%, je jejich nahrazení politickou nutností. Přechod na jiné než uhlíkové zdroje, se vzhledem ke globálnímu trendu, jeví jako logické rozhodnutí.

Photo credit: Twitter @president_uz