Plíživá hegemonie Číny: Krádež území v Bhútánu?

Čína nenápadně buduje čínské vesnice na území Bhútánu. Nové poznatky ukazují, že Čína již více než pět let staví kritickou infrastrukturu na území cizího státu.

Server Foreign Policy začátkem května publikoval studii, která ukazuje jak Čína pomalu a nenápadně staví vesnice a infrastrukturu na území Bhútánu, aniž by si toho zbytek světa všimnul. Vypadá to, že Čína v oblasti využívá stejnou strategii jako v Jihočínském moři, kde již několik let i přes protest okolních zemí dochází k výstavbě čínské námořní infrastruktury.

Plíživá hegemonie Číny

Čína se v posledních letech dopouští plíživého budování vlastní infrastruktury na cizím území, což ospravedlňuje historickými nároky a následnou právní argumentací.  Čína si s oblibou nárokuje území nejen na pevnině, ale také na moři, tak jak je tomu v případě útesu nacházejícího se na ve filipínských vodách v Jihočínském moři.

Čína také často používá „právní válku“ k „výrobě“ historických pohledávek na cizích územích. To znamená, že v mnoha případech dává čínská jména místům spolu s vymýšlením historických záznamů k posílení územních nároků. Peking pojmenoval čínskými názvy mnoho míst v indickém státě Arunáčalpradéš, který nelegálně prohlašuje za jižní Tibet. V listopadu 2020 média uvedla, že Čína postavila vesnici zvanou Pangda podél řeky Torsy těsně za jihozápadní hranicí Bhútánu a prohlásila území na historicky čínské.

Nová vesnice v čínském Tibetu nebo na území Bhútánu?

Čína a Bhútán sdílí 470 kilometrů dlouhou hranici, jejíž části tvoří historicky sporná území. Na podzim roku 2015 Čína oznámila, že na jihu Tibetského autonomní oblasti byla založena nová vesnice nazvaná v tibetštině Gyalaphug (Jieluobu čínsky). V dubnu 2020 novou vesnici navštívil tajemník Komunistické strany Tibetské autonomní oblasti Wu Yingjie a vyzval tibetské obyvatelstvo, aby se v oblasti usadilo a zapustilo kořeny. Celá oficiální návštěva byla podrobně dokumentována médii a vysílána na místních televizních kanálech. V Tibetu se staví spoustu nových vesnic, takže vesnice Gyalaphug se ničím nevymykala. Dokud se nezjistilo, že nová vesnice leží na území Bhútánu a Wu v doprovodu úředníků, policie a novinářů překročili mezinárodní hranici.

Vesnice se nachází ve sporné oblasti, kterou si Čína nárokuje od začátku 80. let, ale mezinárodně je území stále chápáno jako součást regionu Lhuntse v severním Bhútánu. Proto je jen těžko uvěřitelné, že čínští úředníci si „nevšimli“, že projekt výstavby vesnic a přesídlování nových osadníků, bezpečnostního personálu a vojenské infrastruktury probíhají na území mezinárodně a historicky chápaném jako bhútánském.

Čína si vynucuje bhútánské území

Nová výstavba ve sporné oblasti je součástí snahy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga od roku 2017 o posílení tibetského pohraničí, což je dramatická eskalace dlouhodobého úsilí Číny takticky předčít Indii a její sousedy podél jejich himálajských hranic. V tomto případě Čína nepotřebuje půdu, na níž se usazuje v Bhútánu, ale jejím cílem je přinutit bhútánskou vládu postoupit výměnou území, které Čína chce jinde v Bhútánu, aby Pekingu poskytla vojenskou výhodu v boji s Indií. Gyalaphug je nyní jednou ze tří nových vesnic (dvě již obsazené, jedna ve výstavbě), dále Čína v oblasti postavila 106 kilometrů nových silnic, malou vodní elektrárnu, dvě správní střediska Komunistické strany, komunikační základnu, sklad pro pomoc při přírodních katastrofách, pět vojenských nebo policejních základen, a objekt, o kterém se předpokládá, že je to hlavní signální věž, satelitní přijímací stanice, vojenská základna. Dále je v oblasti až šest bezpečnostních stanovišť a základen, které Čína vybudovala v místech, o kterých tvrdí, že jsou částmi Lhodraku v Tibetské autonomní oblasti, ale ve skutečnosti jsou na území Bhútánu.

Plíživé budování čínské infrastruktury, vojenských základen a stavba vesnic, to všechno jsou nejprovokativnější kroky, kterých se Čína na svých pozemních hranicích za posledních několik desítek let dopustila. Osídlení celé oblasti na území cizího státu jde mnohem dál, než jen o postupující hlídkování a občasné budování silnic, které vedly k válce s Indií v roce 1962, vojenským střetům v letech 1967 a 1987 a úmrtím 24 čínských a indických vojáků v roce 2020. Kromě toho tyto kroky otevřeně porušují podmínky zakládající smlouvy Číny s Bhútánem. Ignorují také desetiletí protestů Bhútánců proti Číně v případě mnohem menších přestupků jinde na společné hranici. Tím, že Peking zrcadlí provokativní taktiku, kterou použil v Jihočínském moři, v Himalájích, riskuje své vztahy se svými sousedy, jejichž potřeby a zájmy vždy respektoval, a ohrožuje reputaci Číny po celém světě.

Photo credit: SCMP