Analýza: 70. let výročí čínsko-pákistánských vztahů

Letos si Pákistán a Čína připomínají 70. výročí svých diplomatických vztahů. Jedná se o spojenectví, které v asijské geopolitice hraje ústřední roli.

Pákistán a Čína, dlouholetí asijští spojenci, zahájili tento týden oslavy u příležitosti 70. výročí navázaní svých diplomatických vztahů. Za posledních několika desetiletích pokročily tyto vztahy od formální diplomacie ke strategickému partnerství.

Vztahy byly navázány v květnu 1951. Letošní oslavy začaly již virtuálním obřadem, který se konal v úterý 2. března současně v Islámábádu a Pekingu. Obě země dle informací plánují sérii událostí na památku historického milníku do 21. května.

Osa Čína – Pákistán

Spojenectví mezi Pákistánem a Čínou hraje v asijské geopolitice ústřední roli. Ať už díky vzestupu konkurující Indie, vyhlídky na postamerický Afghánistán, od hrozby jaderného terorismu až po novou mapu přístavů a ​​koridorů v Asii.

Od navázání diplomatických vztahů v roce 1951 se Čína a Pákistán těšily blízkým a vzájemně výhodným vztahům. Pákistán byl jednou z prvních zemí, který uznal Čínskou lidovou republiku v roce 1950 a zůstal neochvějným spojencem během čínského období mezinárodní izolace v 60. a na začátku 70. let.

Skrze několika desetiletého vývoje se ukázalo, že Čína je velkou ekonomickou nadějí Pákistánu a jejím nejdůvěryhodnějším vojenským partnerem. Pákistán leží v srdci geostrategických ambicí Číny, od jejího nárůstu jako globální námořní velmoci až po její velkolepé plány na Novou hedvábnou cestu spojující energetická pole Blízkého východu a Střední Asie a evropské trhy s velkoměsty Východní Asie.

Vztah, který je mnohými označován jako “All-weather friend”, se za poslední tři desetiletí rozšířil z obrany a diplomacie na ekonomickou a energetickou spolupráci, čímž se Čína stala největším obchodním a obranným partnerem Pákistánu. Čína již dlouho poskytuje Pákistánu významnou vojenskou, technickou a ekonomickou pomoc, včetně přenosu citlivé jaderné technologie a vybavení.

Jak se vztahy vyvíjely?

První oficiální kontakt na nejvyšší úrovni mezi oběma zeměmi začal setkáním bývalého pákistánského premiéra Muhammada Aliho Bogra a jeho čínského protějšku Čou En-laj na Bandungské konferenci v Indonésii v roce 1955. Jednalo se o první afro-asijskou konferenci, která dala základ vytvoření pozdější organizaci Hnutí nezúčastněných států.

Po kontaktu následovaly příslušné návštěvy následujícího pákistánského premiéra Hussaina Shaheeda Suharwardiho v Číně a premiéra Čou En-laj v Pákistánu v nadcházejících letech. Podpis Hraniční dohody mezi oběma zeměmi v roce 1963 je však považován za základ současného partnerství. Tato dohoda se stala kontroverzní kvůli indickému odmítnutí uznat ji, protože prosazuje svrchovanost v některých sporných oblastech a zároveň znamenala větší odklon Pákistánu od Spojených států.

Huseyn Shaheed Suhrawardy a Čou En-laj v Pekingu při podpisu Smlouvu o spojenectví mezi Čínou a Pákistánem.

Pákistánský národní letecký dopravce, Pakistan International Airlines, se stal první leteckou společností nekomunistické země, která v roce 1964 provozovala lety do Číny. Pákistán rovněž podpořil Čínu v její úspěšné snaze získat zpět své stálé místo v OSN v roce 1971.

Kromě podpory Pákistánu ve válkách v letech 1965 a 1971 proti Indii podpořila Čína snahy Pákistánu o udržení bezpečnostní rovnováhy v regionu poté, co se Indie připojila k elitnímu jadernému klubu v roce 1974. Čína byla západními zeměmi obviněna, že v 80. letech tiše pomáhala Pákistánu rozvíjet své jaderné schopnosti, přestože byl Pákistán spojencem Spojených států v první afghánské válce proti rozpadajícímu se Sovětskému svazu.

Nepřítel obou zemí – Indie

Čína a Pákistán měly vždy jeden neměnný společný cíl a to strategické zajištění vůči Indii, která znamená pro obě země geopolitickou hrozbu. V roce 2006 například bývalý pákistánský velvyslanec Husain Haqqani uvedl, že: „Pro Čínu je Pákistán levným sekundárním odstrašujícím prostředkem pro Indii.“  Pro The Council of Foreign Relations dále uvedl, že: ,,…Čína je vysoce hodnotným garantem bezpečnosti proti Indii.“

Vzájemné nepřátelství mezi Indií a Pákistánem se datuje rozdělení v srpnu 1947, kdy se Británie vzdala svého nároku na indický subkontinent a rozdělila svou bývalou kolonii na dva státy. Od té doby Pákistán a Indie vedly tři války a řadu konfliktů. Napětí nad sporným územím Kašmíru přetrvává dodnes a na obou stranách hranice se pravidelně objevují vojenské síly.

Co se týče Indie samotné, tak je již dlouho znepokojena vojenskou pomocí Číny Pákistánu. Indie dle mnohých expertů považuje čínskou podporu Pákistánu za klíčový aspekt obklíčení či omezení Indie v regionu. Čína a Indie vedly v roce 1962 pohraniční válku a obě stále tvrdí, že druhá okupuje velkou část jejich území. Konflikty stále eskalují i v současné době. V červnu 2020 došlo ke střetu mezi indickými a čínskými vojáky podél indicko-čínských hranic. Střet se udál na sporné indicko-čínské hranice v himálajském regionu Ladak.

Hospodářská a obranná spolupráce Číny a Pákistánu

Od konce 90. let se vedle vojensko-strategického aspektu vztahu dostávají do popředí také ekonomické a energetické spojenectví. V průběhu let vedly časté výměny návštěv na vysoké úrovni a kontaktů mezi oběma zeměmi k řadě dvoustranným obchodním dohodám a k investičním závazkům.

Obchodní vztahy začaly krátce po navázání diplomatických styků na počátku 50. let a obě země podepsaly svou první formální obchodní dohodu v roce 1963. V roce 2008 byla podepsána Komplexní dohoda o volném obchodu, která každé zemi poskytla nebývalý přístup na trh k té druhé.

Jedním z nejvýznamnějších společných rozvojových projektů posledních let je hlavní přístavní komplex na námořní základně Gwadar, který se nachází v pákistánské provincii Balúčistán. Komplex, který byl slavnostně otevřen v prosinci 2008 a nyní plně funkční, poskytuje přístav, sklady a průmyslová zařízení pro více než dvacet zemí. Čína poskytla velkou část technické pomoci a 80 procent finančních prostředků na stavbu přístavu.

Přístav Gwadar

Na oplátku za poskytnutí většiny pracovní síly a kapitálu pro tento projekt Čína získala strategický přístup do Perského zálivu. Přístav je vzdálený pouhých 180 námořních mil od Hormuzského průlivu, kterým je přepravováno 40 procent veškeré celosvětově obchodované ropy. To umožňuje Číně diverzifikovat a zabezpečit její dovozní trasy ropy a zajistit vnitrozemské provincii Sin-ťiang s bohatou na ropu a zemní plyn přístup do Arabského moře.

(Zdroj)

V rámci této vzájemné spolupráce mezi oběma zeměmi se pak vytvořil plán k vybudování tzv. Čínsko-pákistánského ekonomického koridoru (CPEC) za několik miliard dolarů. Jedná se o ambiciózní plán Číny v rámci své iniciativy Nové hedvábné stezky.

CPEC ve výši 64 miliard dolarů byl podepsán v roce 2014 s cílem propojit strategicky významnou severozápadní čínskou provincii Sin-ťiang s přístavem Gwadar prostřednictvím sítě silnic, železnic a ropovodů pro přepravu ropy, plynu a zboží.

Čína funguje jako vítány finanční zdroj Pákistánu a o to více se vztahy prohlubují a stávají více strategickými. Například v prosinci 2020 poskytla Čína Pákistánu zvýhodněnou půjčku ve výši 1 miliardy amerických dolarů na splacení dluhu Saúdské Arábii, druhou splátku půjčky ve výši 3 miliardy amerických dolarů, kterou si Pákistán půjčil na podporu vyčerpání svých devizových rezerv v roce 2018.

Je spojenectví opravdu strategické?

Spojenectví Pákistánu s Čínou však přináší také složité mechanizace, které mohou zapříčinit nevyváženost vztahů. Výše zmíněné půjčky mají svou stinnou stránku. Pákistán není schopen splatit vše nazpátek Číně, což z nich nedělá rovnocenné partnery. Například Bloomberg na začátku února informoval o tom, že pákistánská vláda požádá Čínu o oddlužení projektů v rámci Nové hedvábné stezky.

Pákistánské finance jsou notoricky nestabilní. V současné době je země v záchranném programu Mezinárodního měnového fondu, ale velikost a podmínky čínských investic znamenaly ještě větší finanční ztrátu v době, kdy ekonomika byla oslabena pandemií. V důsledku toho se dluh nafouknul, měna klesla a inflace vzrostla. „Ocitnou se v pasti, ale je to past jejich vlastní výroby,“ řekl již zmíněný Husain Haqqani.