Pátek, 29 září, 2023
Novinky:

Zpravodajský web o Asii – Zrcadloasie.cz

Aktuální zprávy, informace o dění v Asii. Zjistěte jak vypadá geopolitická mapa, státy, náboženství v Asii v roce 2021.

Mezinárodní vztahy Společnost 

Snaží se Čína zlikvidovat Ujgury?

Kateřina Charlotte Lichy , ,

Čínské zacházení s Ujgury, převážně muslimskou etnickou skupinou ze Sin-ťiangu, se stalo zdrojem mezinárodního napětí. Již padla i obvinění, že se Čína na populaci Ujgurů dopouští genocidy. Čínská vláda ovšem trvá na tom, že bojuje proti náboženskému extremismu. Jak a proč se Čína snaží Ujgury zlikvidovat?

Kdo jsou Ujgurové a proč proti nim Peking v posledních letech tvrdě zakročuje?

Ujgurové jsou etnická menšina, která žije zejména v autonomní oblasti Sin-ťiang v Čínské lidové republice. Ujgurové jsou převážně muslimové, kteří islám praktikují historicky již od 9. století. V předchozích stoletích vyznávali Ujgurové také další náboženství, včetně zoroastrismu a buddhismu. Ujgurové mluví svébytným jazykem, který patří do turkické jazykové rodiny. Podle oficiálních čínských záznamů je v Sin-ťiangu 12 milionů Ujgurů, což představuje téměř polovinu místní populace. Zpráva zveřejněná v červnu letošního roku na webu tiskové agentury Xinhua citovala nejvyššího čínského diplomata Wang Yi, který uvedl, že počet obyvatel v Sin-ťiangu se za posledních 40 let zvýšil z 5,5 na 12 milionů.

Údaje o sčítání lidu z roku 1953 v Sin-ťiangu byly neúplné, ale ukázalo se, že 97 procent z 1,5 milionu lidí ve městě Kašgar byli Ujgurové, zatímco 99 procent ze 700 000 lidí v Hotanu byli Ujgurové. Světový ujgurský kongres, skupina ujgurských exulantů prosazujících lidská práva ve své domovině, uvádí, že celkový počet příslušníků ujgurského etnika je asi 20 milionů žijících v Číně i mimo ni.

Aktuální situace Ujgurů v Číně

Ujgurové praktikují islám po celá staletí a sledují svůj náboženský vliv až ke Karachanskému chanátu, který z velké části tvořili muslimští Turci a který se rozkládal ve Střední Asii od 9. do 13. století (Kokaisl & Pargač, 2006). Koncem léta roku 2018 OSN odhalila, že nejméně milion Ujgurů bylo zadrženo v tzv. „protiextremistických centrech“ v čínské provincii Sin-ťiang, čímž se do centra pozornosti dostalo zacházení s touto dříve málo medializovanou muslimskou etnickou skupinou.

Zpráva také odhalila, že další dva miliony Ujgurů byly „nuceny se přesunout do takzvaných převýchovných táborů za účelem politické a kulturní indoktrinace“ počátkem poloviny roku 2017. Další zprávy uvádějí, že se jednalo zhruba o jeden milion Ujgurů. Zadržování, násilné přeškolování i údajné zneužívání uvnitř uzavřených vládních zařízení byly USA a mnoha mezinárodními skupinami pro lidská práva později popsány jako forma genocidy představující „zločiny proti lidskosti“.

Čína tato obvinění z toho, že by se dopouštěla zločinům proti lidskosti nebo genocidy odmítla, a uvedla, že její politika vůči Ujgurům a dalším muslimským menšinám žijícím v jejím odlehlém západním regionu je nezbytná pro „boj proti náboženskému extremismu“ a pro podporu vzestupné ekonomické mobility pro chudé etnické skupiny. Na stranu Číny se v posledních několika měsících postavil (zcela překvapivě) Pákistán, který v červnu explicitně podpořil vnitřní politiku Číny – navzdory tomu, že Pákistán je muslimskou zemí a údajné porušování práv menšinových muslimských skupin, by jej mělo naopak pohoršovat.

Pohnutý osud Sin-ťiangu

Většina Ujgurů v Číně žije v oblasti zvané Sin-ťiang, což je čínský výraz, který znamená „nová hranice“ nebo také „pohraničí“. Díky své poloze podél starověké Hedvábné stezky má Sin-ťiang dlouhou historii migrace různých etnických skupin. V Číně se region od roku 1955 oficiálně označuje jako Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang (XUAR). V této oblasti také žijí také další etnické skupiny, včetně čínských Hanů, Kazachů, Kyrgyzů, Mongolů, Tádžiků, Uzbeků a Tatarů. Sin-ťiang se nachází na dalekém severozápadě Číny a pokrývá rozlohu více než 1,6 milionu čtverečních kilometrů. Jedná se o největší region Číny a tvoří asi šestinu celé rozlohy země. Oblast je bohatá na ropu, zemní plyn a další nerostné suroviny.

V roce 1933 byla oblast s většinovou ujgurskou populací vyhlášena za nezávislý Východní Turkestán, ale jeho hranice byly nevyřešené a místní armáda byla brzy poražena nacionalistickými Číňany vedenými Čankajškem. Druhá východoturkestánská republika byla vyhlášena v roce 1944 se sovětskou podporou. V roce 1949 však noví čínští komunističtí vládci, kteří v občanské válce porazili Čankajška, anektovali region se souhlasem tehdejšího sovětského vůdce Josifa Stalina a ujgurský sen o vlastní nezávislé zemi skončil.

Peking dnes trvá na tom, že má na Sin-ťiang historicky prokazatelný nárok již více než sedmnáct století a území považuje za „neoddělitelnou součást čínského národa“. Ujgurové nesouhlasí s tím, že hranice v regionu byly po staletí kresleny a překreslovány v závislosti na dominantní moci, včetně Mongolů a turkických Karachanů. Ujgurové žijící v zahraničí také říkají, že jejich náboženství, jazyk a kulturní zvyklosti jsou natolik specifické, že jasně odlišují Sin-ťiang od zbytku Číny.

Masové migrace Ujgurů do zahraničí

Od roku 1949, kdy komunistická armáda Mao Ce-tunga převzala kontrolu nad Sin-ťiangem, se výrazně zvýšila migrace z venkova, přičemž Ujgurové opustili region, aby unikli politickým a náboženským represím, což vedlo k postupnému poklesu jejich kdysi většinové populace v oblasti. K dalším migračním vlnám došlo během velkých hladomorů v padesátých a šedesátých letech minulého století, poté následovala Maova krvavá kulturní revoluce, během níž přišlo o život mnoho ujgurských intelektuálů.

Tisíce Ujgurů nyní žijí v Turecku jako vyhnanci po nedávném politickém pronásledování skupiny muslimských menšin v čínské oblasti Sin-ťiang. Podle serveru Foreign Policy si ovšem Ujgurové žijící v Turecku nemohou být jisti svou bezpečností. Celkem stovky tisíc, ne-li miliony Ujgurů a dalších muslimských menšinových skupin nakonec unikly před pronásledováním do sousedních středoasijských zemí, včetně Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu. Jiní uprchli do Afghánistánu a Turecka.

Po obnoveném politickém napětí v posledních letech uprchly tisíce uprchlíků do Evropy, zatímco více než 1000 se nakonec dostalo přes Atlantik do Spojených států. Populace Ujgurů v USA se od té doby zvýšila na nejméně 9 000 v roce 2015. Mezitím se s podporou Pekingu začaly přesídlovat miliony čínských Hanů do Sin-ťiang a nyní tvoří druhou největší etnickou skupinu v regionu, čímž oslabují dominanci ujgurské populace ve své domovině a vytvářejí nové zdroje napětí. Podle BBC pozorovatelé lidských práv zároveň obvinili Peking ze zavedení politiky kontroly porodnosti zaměřené na Ujgury a další menšinové skupiny, jejichž cílem je snížit do 20 let porodnost na 2,6–4,5 milionu porodů ročně a uměle tak regulovat populaci.

___________________________________

Kokaisl, P., & Pargač J. (2006). Pastevecká společnost v proměnách času: Kyrgyzstán a Kazachstán. Praha: Univerzita Karlova.

Photo credit: @UyghurCongress