Shrnutí: Írán si zvolil nového prezidenta

V Íránu se v pátek 18. června konaly prezidentské volby, které vyhrál favorit ajatolláha Chameneího Ebráhím Raísí. Íránská vláda oznámila vítězství v sobotu, den po hlasování, které dle mnohých značná část Íránců přeskočilo a považovalo za zmanipulované.

Po dokončení sčítaných hlasů byl shledán se 62% hlasů za vítěze nejnovějších íránských prezidentských voleb šedesátiletý ultrakonzervativní duchovní a šéf íránského soudnictví Ebráhím Raísí, který tak nahradí Hasana Rúháního.

Výsledky oznámil ministr zahraničí země Mohammad Džavád Zaríf den poté, co Íránci hlasovali v prezidentských volbách, které byly poznamenány bojkoty a nízkou účastí.

Nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí oslavoval volby jako vítězství národa nad „nepřátelskou propagandou“. „Velkým vítězem včerejších voleb je íránský národ, protože se znovu postavil tváří v tvář propagandě nepřátelských žoldáckých médií,“ řekl Chameneí.

Odcházející umírněný prezident Hasan Rúhání v sobotu 19. června v televizním projevu uvedl, že byl zvolen jeho nástupce, aniž by jmenoval vítěze. „Blahopřeji lidem k jejich výběru,“ řekl Rúhání. „Moje oficiální gratulace přijde později, ale víme, kdo v těchto volbách získal dostatek hlasů a koho dnes volí občané.“

Raísí vystřídá Rúháního, který nemohl znovu kandidovat po dvou po sobě jdoucích čtyřletých funkčních obdobích. Z funkce odchází v srpnu. Raísí je známý jako divoký kritik Západu. Stane se prvním sloužícím íránským prezidentem, na kterého se již před vstupem do úřadu budou vztahovat americké sankce, a to kvůli jeho účasti na masových popravách z roku 1988.

Kandidáti na prezidentské volby

V letošním roce umožnila íránská Rada dohlížitelů kandidovat na prezidentské volby pouze sedmi z téměř šesti set žadatelů o registraci. Žádné ženy nebyly na hlasovacím lístku. Nebylo jim výslovně zakázáno kandidovat, ale rada zamítla všech čtyřicet žen, které podaly svou kandidaturu.

Ke konečným volbám došli čtyři kandidáti:

Favoritem voleb byl po celou dobu Ebráhím Raísí, duchovní, který kandidoval v prezidentských volbách proti Rúhánímu v roce 2017. Je známý svou účastí v panelu z roku 1988, který po íránsko-irácké válce odsoudil k smrti tisíce disidentů, militantů a dalších. Má úzké vazby na mocný sbor Islámských revolučních gard (IRGC), ačkoli není členem.

Dalším kandidátem byl Abdolnaser Hemmati, který vedl íránskou centrální banku a byl viceprezidentem státní Iran Broadcasting, největší mediální korporace v zemi. Dalším kandidátem o prezidentský post byl Amir-Hossein Ghazizadeh Hashemi, který je místopředseda parlamentu.

Tři ze schválených kandidátů Rady dohlížitelů- zákonodárce Alireza Zakani, bývalý viceprezident Mohsen Mehralizadeh a člen Nejvyšší rady národní bezpečnosti Saeed Jalili – 16. června vypadli. Rada dohlížitelů také diskvalifikovala několik klíčových kandidátů, včetně bývalého prezidenta Mahmúda Ahmadínedžáda, místopředsedu Es’haqa Jahangiriho a bývalého předsedu parlamentu Aliho Larijaniho.

Někteří odborníci tvrdí, že Rada dohlížitelů manipulovala volby ve prospěch Raísího, protože ostatní schválení kandidáti mají mnohem menší podporu a uznání ze strany veřejnosti.

ImageZdroj

Rada dohlížitelů nemá žádnou povinnost zveřejňovat své interní úvahy týkající se prověřování prezidentských kandidátů a veřejnost nemá žádný přehled o tom, proč byli kandidáti diskvalifikováni. Stejně jako v předchozích volbách se však diskvalifikace jeví jako svévolná a odráží dle mnohých politickou účelnost a Chameneího preference konkrétního kandidáta.

Kandidáti sloužili jako iluze k volbám?

Dle analytika Aliho Alfoneha Raísí byl jediným kandidátem se skutečnou šancí dostat se do prezidentské kanceláře. Zbývajících šest kandidátů bylo politicky tak slabých, že ve skutečnosti sloužili jako pouhé rekvizity k vytvoření zdání voleb.

Mezi nimi byl Mohsen Rezaei, bývalý hlavní velitel IRGC, odmítnut íránskými voliči v parlamentních volbách v roce 2000, stáhl svou kandidaturu v prezidentských volbách v roce 2005 a prohrál v prezidentských volbách v letech 2009 a 2013.

Zmíněný Saeed Jalili, který dříve působil jako tajemník Nejvyšší rady národní bezpečnosti, byl voliči odmítnut v parlamentních volbách v letech 2004 a 2008 a v prezidentských volbách v roce 2013. Politická kariéra Abdolnassera Hemmatiho, Mohsena Mehralizadeha, Amira Hosseina Ghazizadeha Hashemiho a Aliho Rezy Zakaniho je do značné míry bezvýznamná.

Rada dohlížitelů také diskvalifikovala Mehralizadeha v parlamentních volbách v roce 2016. Zakani byl diskvalifikován v prezidentských volbách 2013 a 2017. Z jakých důvodů Rada dohlížitelů nyní považuje tyto úředníky způsobilé kandidovat do druhého nejvyššího postu v Íránu, zůstává dle mnohých záhadou, která nemusí nutně souviset s jejich neoblíbeností, která je činí neškodnými vůči dnes zvoleného Raísího.

Tím, že se zúžil rozsah výběru, Chameneí a Rada dohlížitelů účinně eliminovali konkurenci a snížili volební účast, což zvýšilo šanci k výhře jejich oblíbeného kandidáta. Dle mnohých může tak Raísí využít potenciální volební vítězství k upevnění svých vztahů s IRGC a tím ke zvýšení svých šancí stát se nástupcem Chameneího.

Jakou hodnotu má prezidentská funkce v politickém systému Íránu?

Írán má několik mocenských center, přičemž největší vliv má nejvyšší vůdce. Prezident má omezené ústavní pravomoci jako hlava vlády. Mezi jejich povinnosti patří jmenování členů kabinetu a navrhování rozpočtu, který musí být poté schválen zákonodárci. I tyto odpovědnosti mohou být omezeny vlivem nejvyššího vůdce.

Celková strategie vlády je stanovena Nejvyšší radou národní bezpečnosti, které prezident předsedá, ale nekontroluje ji. Dva z dvanácti stálých členů rady bezpečnosti představují nejvyššího vůdce, který má poslední slovo v rozhodování.

Chameneí, který se dostal k moci v roce 1989, je druhým nejdéle sloužícím vládcem v Íránu od minulém století, za ním je pouze šáh Muhammad Rezá Pahlaví, který byl u moci od roku 1941 do revoluce v roce 1979. Je nejdéle sloužícím šéfem vlády na Středním východě. Vzhledem k tomu, že je mu 81 let a trpí několika zdravotními problémy, je reálné tvrdit, že zvažuje, kdo bude jeho nástupcem.

Pozice nejvyššího vůdce je zásadní pro přežití islámské republiky a pokračování revolučního konceptu ajatolláha Chomejního – Velájat-e fakíh, neboli „opatrovnictví islámského právníka“. Kdokoli zastává tuto pozici, má poslední slovo v íránské domácí a zahraniční politice a má významnou kontrolu nad legislativním, výkonným a soudním systémem.

IRGC a zpravodajská služba – nejmocnější politické a ekonomické aparáty v zemi – navíc podléhají pouze nejvyššímu vůdci, který má také oprávnění ručně vybírat vojenské velitele jako šéfa íránské armádní instituce.

Nejvyšší vůdce ovládá charitativní fondy bonyad (které kontrolují významnou část hrubého domácího produktu Íránu) a organizaci Setad (ústředí pro provádění příkazů imáma, které má hodnotu více než 90 miliard dolarů). Nejvyšší vůdce určuje, jak jsou vynakládány národní zdroje, se zaměřením na export revolučních ideálů Íránu a podporu zástupců a skupin milicí na celém Středním východě.

Zdroj

Páteční volby rozhodly a novým prezidentem se nakonec stal Ebráhím Raísí. Dle médii získal 62% hlasů.  Raísí je nejvyšší íránský soudce a zastává ultrakonzervativní názory. Je pod sankcemi Spojených států a byl spojován s minulými popravami politických vězňů.

Írán je řízen konzervativními šíitskými islámskými hodnotami a od jeho islámské revoluce v roce 1979 došlo k omezování politických svobod. Mnoho Íránců považovalo tyto poslední volby za připravené pro vítězství Raísího a vyhýbali se hlasování. Oficiální údaje ukazují, že volební účast byla vůbec nejnižší u prezidentských voleb, na 48,8%, ve srovnání s více než 70% u předcházejícího hlasování v roce 2017.

Kdo je Ebrahim Raísí?

Šedesátiletý duchovní působil po většinu své kariéry jako státní zástupce. Od mládí zastával Raísí silné a vysoce postavené pozice – když mu bylo pouhých 20 let, už působil jako hlavní žalobce pro město Karaj.

Do čela soudnictví byl jmenován v roce 2019, dva roky poté, kdy v posledních prezidentských volbách prohrál vůči Rúhánímu.

Raísí se sám sebe představuje jako nejlepšího člověka v boji proti korupci a nerovnosti a při řešení íránských ekonomických problémů. „Stížnosti našich lidí nad nedostatky jsou skutečné,“ řekl během voleb v Teheránu.

Raísí je ostře loajální vůči íránským vládnoucím duchovním. V roce 2016 jej Chameneí nazval „důvěryhodnou osobou s vysoce uznávanými zkušenostmi“. To vedlo ke spekulacím analytiků, že Chameneí by mohl připravit Raísího jako možného kandidáta na třetího nejvyššího vůdce Íránu.

Mnoho Íránců a občanských skupin však poukázalo na údajnou roli Raísího při masových popravách politických vězňů v roce 1988, kdy mu bylo 27 let.

Říká se o něm, že byl součástí takzvaného „výboru smrti“, kde působil jako jeden ze čtyř soudců. Podle reportu Amnesty International soudcové dohlíželi na tajné rozsudky smrti pro asi 5 000 vězňů ve vězeních poblíž Teheránu. Uvádí se v něm, že umístění masových hrobů, kde byli muži a ženy pohřbeni, je „systematicky ukryto íránskými úřady“.

„To, že se Ebrahim Raísí stal prezidentem, místo aby byl vyšetřován za zločiny proti lidskosti za vraždu, násilné zmizení a mučení, je pochmurnou připomínkou, že v Íránu vládne beztrestnost,“ uvedla šéfka Amnesty Agnès Callamardová.

Raísí opakovaně popíral svou roli ve rozsudcích smrti. Ale také řekl, že byly ospravedlněny kvůli fatwě nebo náboženskému vládnutí bývalého nejvyššího vůdce ajatolláha Chomejního.

Amnesty také říká, že Raísí jako šéf soudnictví dohlížel na beztrestnost úředníků a bezpečnostních sil obviněných ze zabití demonstrantů během nepokojů v roce 2019.

Kdo uvítal změnu a výhru Raísího?

Jedno z nejsilnějších poselství podpory přišlo z Ruska, kdy prezident Vladimir Putin řekl, že Raísí může pomoci posílit „dvoustrannou spolupráci“. „To zcela odpovídá zájmům ruského a íránského lidu a směřuje k posílení regionální stability a bezpečnosti,“ uvedl Putin ve sdělení.

Syrský prezident Bašár al-Asad byl jedním z prvních, kdo uvítal toto vítězství, a zaslal ve svém prohlášení gratulace. Írán byl klíčovým hráčem, který pomohl Asadovi udržet moc v desetiletém konfliktu v Sýrii.

Turecký prezident Erdogan zopakoval Putinova slova a uvedl, že je připraven spolupracovat s nově zvoleným íránským prezidentem. Erdogan uvedl, že věří, že „spolupráce mezi našimi dvěma zeměmi bude dále posílena.“

Blahopřání přišlo také ze Spojených arabských emirátů a z Ománu, kteří slouží jako prostředník mezi Teheránem a Západem.

Jak reagoval Západ a další?

Izrael vyjádřil znepokojení nad Raísího výhrou a řekl, že mezinárodní společenství by mělo být znepokojeno jeho závazkem k „rychle postupujícímu vojenskému jadernému programu“. 

Spojené státy uvedly, že litují, že Íránci se nemohli zúčastnit „svobodného a spravedlivého volebního procesu“. Mluvčí ministerstva zahraničí řekl: „Íráncům bylo upřeno právo volit si vlastní vůdce ve svobodném a spravedlivém volebním procesu.“

Evropská unie také nereagovala okamžitě. Brusel však v sobotu večer vydal prohlášení, že jednání o oživení íránské jaderné dohody z roku 2015 budou v neděli obnovena. V prohlášení EU se uvádí, že zástupci Íránu budou přítomni na jednáních ve Vídni spolu s dalšími signatáři dohody z roku 2015. Spojené státy rovněž uvedly, že se zúčastní nepřímých jednání o íránském jaderném programu.