Je Bhútán opravdu nejšťastnější zemí světa?
Bhútán je dnes již několik let známý jako „nejšťastnější země světa“. Je koncept národního hrubého štěstí (HNŠ) životaschopná filozofie nebo jen okřídlený slogan? Bhútán je často chválen za to, že měří úroveň země vedle hrubého národního produktu (HDP) pomocí štěstí občanů, ale může si země štěstí opravdu spočítat – a pokud ano, tak jak? A je cesta Bhútánu možným řešením i pro ostatní státy?
Bhútán, malé království v srdci Himálájí s méně než jedním milionem obyvatel a s rozlohou jako Švýcarsko, je jediná země světa, která umístila důležitost Gyalyong Gakid Palzom neboli Hrubého národního štěstí (HNŠ) nad HDP a ukotvila HNŠ v roce 2008 ve státní ústavě. O všem se v Bhútánu – od správy a hospodářského rozvoje po zachování kultury a ochrany životního prostředí – rozhoduje v souladu s tímto holistickým principem, jehož cílem je měřit a chránit kolektivní štěstí a blahobyt populace. Když Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci v roce 2011, ocenilo Bhútán a vyzvalo ostatní členy, aby ho následovali v upřednostnění HNŠ v měření úrovně rozvoje země.
Jak Bhútán měří národní štěstí?
Filozofie HNŠ, kterou Bhútánu dal bývalý král Jigme Singye Wangchuck v roce 2008, se zavádí do praxe pomocí 30 stránkového dotazníku, který se věnuje devíti doménám, o nichž se předpokládá, že přispívají ke štěstí člověka. Patří mezi ně: psychologická pohoda, zdraví, vzdělání, využití času, kulturní rozmanitost a odolnost, dobrá správa věcí veřejných, vitalita komunity, ekologická rozmanitost a odolnost a životní úroveň.
Imagine if we measured Gross National Happiness (GNH) instead of Gross Domestic Product…
In our upcoming Conversation with Dr Julia Kim of the @GNHCentreBhutan we will discuss the history, power and potential of the GNH framework.
For tickets: https://t.co/0ybeFISpaQ pic.twitter.com/VDWkjlBtES— Small Giants (@SGAust) August 27, 2020
Celá filozofie HNŠ pak stojí na čtyřech základních pilířích: udržitelném a spravedlivém sociálně-ekonomickém rozvoji, ochraně životního prostředí, zachování a šíření tradiční kultury a dobré vládě. Bhútán se otevřel světu v 70. letech minulého století, kdy bylo prvním turistům umožněno vstoupit do, do té doby izolované, země. Bhútán, postupně získával díky své odlišnosti, relativní izolovanosti a panenské přírodě, dohromady s národním odhodláním a metodickým úsilím o definici národního štěstí, pověst mýtického království vysoko v Himalájích.
Země od roku 1971 (od vstupu do OSN) odmítá HDP jako jediný způsob měření pokroku. Namísto toho prosazovala nový přístup k rozvoji, který měří prosperitu prostřednictvím formálních principů hrubého národního štěstí (HNŠ) a duchovního, fyzického, sociálního a environmentálního zdraví svých občanů a životního prostředí.
Hrubé národní štěstí – cesta i pro ostatní státy?
Během posledních tři desetiletí zůstávalo přesvědčení, že blahobyt obyvatelstva by měl mít přednost před materiálním růstem, celosvětovou zvláštností. Nyní, ve světě sužovaném kolabujícími finančními systémy, sociálními problémy a rozsáhlým ničením životního prostředí, tento přístup malého buddhistického státu přitahuje velký zájem.
Přístup Bhútánu se zdá být čím dál tím více aktuální. Již během konference OSN o změně klimatu v Kataru v roce 2012, se začalo prosazovat ostré varování Bhútánu, že zbytek světa je na cestě ekologické a ekonomické sebevraždy. V roce 2011 přijala OSN Bhútán výzvu k holistickému přístupu k rozvoji, což je krok schválený 68 zeměmi. Panel OSN pak začal zvažovat jak lze bhútánský model HNŠ aplikovat po celém světě. Nyní se ukazuje, že svět se opravdu řítí do ekologické katastrofy a je otázkou, zda na bhútánský přístup není již příliš pozdě.
Bhútán je také považován za příklad rozvojové země, která staví ochranu životního prostředí a udržitelný rozvoj do středu své politické agendy. Za posledních 20 let Bhútán zdvojnásobil průměrnou délku života obyvatelstva, zapsal téměř 100% dětí na základní školy, zlepšil vzdělávací systém a přepracoval infrastrukturu v zemi.
Štěstí obyvatelstva a ohleduplnost k životnímu prostředí
Umístění přírodního světa do středu veřejné politiky zároveň vedlo v Bhútánu k tomu, že ochrana životního prostředí byla zakotvena v ústavě. Země se zavázala, že zůstane uhlíkově neutrální a zajistí, aby alespoň 60% jejího území zůstalo trvale pokryté lesním porostem. Dále byla zakázána těžba dřeva a dokonce byl zaveden každý měsíc Den chodců, během kterého se na celý den zakazuje na veřejných komunikacích používat všechna soukromá vozidla.
„Je snadné těžit půdu, lovit moře a zbohatnout,“ řekl pro britský deník The Guardian Thakur Singh Powdyel, bývalý bhútánský ministr školství, který se stal jedním z hlavních mluvčích HNŠ. „Přesto věříme, že z dlouhodobého hlediska nemůžete mít prosperující národ, který by neochránil své přirozené prostředí nebo se nestaral o blaho svých lidí, což je podporováno tím, co se děje s vnějším světem.“ Powdyel věří, že svět si nesprávně vyložil cíl Bhútánu: „Lidé se vždy ptají, jak můžete mít národ šťastných lidí? Ale to postrádá smysl,“ říká. „HNŠ je aspirace, soubor hlavních zásad, jimiž se pohybujeme na cestě k udržitelné a spravedlivé společnosti. Věříme, že svět musí udělat totéž, než bude příliš pozdě.“
Photo credit: Unsplash
