Nové mapy odhalují ztracený osmý kontinent Zealandia
Vědcům trvalo 375 let, než objevili ztracený osmý kontinent světa Zealandia, který se po celou dobu skrýval všem na očích. Tajemství okolo kontinentu však stále přetrvávají.
Doposud jsme se v knihách o geografii a geologii učili, že na Zemi je celkem 7 kontinentů. To však ale díky novým důkazům, satelitním snímkům a objevům není pravda. Tyto nálezy a snímky ukázaly, že na Zemi není sedm, ale celkem osm kontinentů. Osmý kontinent je blízko Nového Zélandu, který je okolo 94 procent ponořen hluboko pod mořem.
Zealandia, nebo Te Riu-a-Māui, jak se o něm mluví v domorodém jazyce Māori, je kontinent o rozloze 5 milionů kilometrů čtverečních. Pomocí sady nových map a interaktivních nástrojů, které dokážou zachytit ztracený kontinent v nebývalých detailech, můžeme v současné době zkoumat a zmapovat oceánský prostor okolo Austrálie a Nového Zélandu.
Tajemný osmý kontinent Země však není úplnou novinkou. Již před více jak 300 lety o její existenci promlouval významný holandský mořeplavec Abel Tasman.
Paradox mořeplavce Abela Tasmana
Jak píše ve svém článku Zaria Gorvett, když se v roce 1642 zkušený holandský mořeplavec Abel Tasman (1603-1659) vydal na svou námořní misi, byl tehdy mořeplavec přesvědčen o existenci obrovského kontinentu na jižní polokouli a byl odhodlán danou pevninu najít.
V té době byla tato část zeměkoule pro Evropany stále do značné míry záhadná. Avšak panovala neotřesitelná víra, že musí v této oblasti existovat velká pevnina, kterou preventivně pojmenovali Evropané jako Terra Australis. Fixace na tuto oblast sahala již do starověkých římských časů, ale teprve v době objevných námořních plaveb byl nález takového kontinentu čím dál více realističtější.
Nizozemský průzkumník Tasman si však neuvědomil, že tento osmý kontinent je téměř celý pod vodou. Tasman ze základny v indonéské Jakartě se dvěma malými loděmi zamířil na západ, pak na jih, pak na východ a nakonec skončil na jižním ostrově Nového Zélandu.
Jeho první setkání s místními Māori obyvateli (o nichž se předpokládá, že se tam usadili před několika stoletími) nedopadlo dobře. Druhý den několik domorodců pádlovalo na kánoi a narazilo do malého člunu, který předával zprávy mezi nizozemskými loděmi. Čtyři Evropané zemřeli. V důsledku incidentu Tasman nikdy nepřistál na novozélandských březích a místo pojmenoval Moordenaars Baij (Murderers Bay).
Tato kresba, jeden z prvních evropských obrazů lidu Māori, zachycuje návštěvu Abela Tasmana v Golden Bay v prosinci 1642. Kromě waky (plavidla Māori) plné Māorských mužů v popředí ukazuje obrázek během setkání dva incidenty: ve střední vzdálenosti vidíte Tasmanovy dvě lodě střílející z děla na okolní waku. Vlevo na obrázku je vidět, že obě lodě po útoku odcházely a jedna z malých lodí táhla další. Zdroj
Tasman odplul domů o několik týdnů později, aniž by vkročil do této nové země. Během cest také provedl první nepřetržitý průzkum severního a severozápadního pobřeží Austrálie, ale neodvážil se do vnitrozemí. Výsledky Tasmana však byly více než malým zklamáním. Sjednocená východoindická společnost rozhodla, že obchod ve východní Indii bude jejich zlatem a stříbrem.
V této době již bylo o Austrálii známo, ale Evropané si mysleli, že se nejedná o legendární kontinent, který hledají. Přesto byla později země pojmenována po Terra Australis, když si to rozmysleli. Avšak Tasman netušil, že měl celou dobu pravdu. Kontinent skutečně existoval, ale pod vodou a Tasman již nikdy neprovedl další průzkum v této oblasti.
To byl konec velkého nizozemského průzkumu Tichého oceánu po zbytek sedmnáctého století. Již více než sto let, až do období první cesty Angličana Jamese Cooka (1768–1771), evropští průzkumníci dále nenavštěvovali ani Tasmánii, ani Nový Zéland.
Objev nového kontinentu Zealandia
V roce 1995 americký geofyzik Bruce Luyendyk znovu popsal region kolem Nového Zélandu jako kontinent a navrhl jej nazvat Zealandia.
Nezisková organizace Geological Society of America (GSA) poté provedla studii, která zahrnovala zobrazování zemského povrchu, klasifikaci sekcí jako kontinentální kůry, oceánské kůry a identifikaci tektonických desek, pomocí satelitních kamer. Tato technologie využívala satelitní data, která lze použít ke sledování nepatrných odchylek gravitace Země v různých částech kůry pro mapování mořského dna.
Když vědci spojili data dohromady, přišlo veliké ohromení. Zealandia je stejně obrovská jako kontinent Austrálie a původně zabírala 5 procent celkové půdy superkontinentu Gondwana.
Ve zprávě s názvem Zealandia: Skrytý kontinent Země GSA píše: „Zealandia je přibližně oblastí větší Indie a stejně jako Indie, Austrálie, Antarktida, Afrika a Jižní Amerika byla bývalou součástí superkontinentu Gondwana … Kromě toho, že je Zealandia sedmým největším geologickým kontinentem, je nejmladší, nejtenčí a nejvíce ponořená.“
Jedná se o nový kontinent?
Nový Zéland a Nová Kaledonie jsou velké izolované ostrovy v jihozápadním Tichém oceánu. Nikdy nebyly považovány za součást australského kontinentu, ačkoli geografický termín Australasie se často používá pro kolektivní území a ostrovy v oblasti jihozápadního Pacifiku.
Mezi vědci existuje spor o to, jak by měla vypadat definice kontinentu. Panuje všeobecná shoda, že kontinenty mají všechny následující atributy: (1) vysoká nadmořská výška v porovnání s oblastmi pokrytými oceánskou kůrou; (2) široká škála křemičitých magmatických, metamorfovaných a sedimentárních hornin; (3) silnější kůra a struktura seismické rychlosti nižší než v oblastech oceánské kůry; a (4) dobře definované limity kolem dostatečně velké oblasti, aby byly považovány spíše za kontinent než za mikrokontinent nebo kontinentální fragment.
Podle zmiňovaného průzkumu GSA jsou první tři body určujícími prvky kůry kontinentu a mnoho geologických knih a recenzí o nich obsahuje podrobné informace. Podle jejich chápání nikdy nedošlo k diskusi o tom, jak velká kontinentální vrstva třetího bodu má být nazývána kontinentem.
Odborníci uvedli, že je to pravděpodobně proto, že se předpokládalo, že k popisu kontinentální kůry stačí jména šesti geologických subkontinentů Eurasie, Afriky, Severní Ameriky, Jižní Ameriky, Antarktidy a Austrálie. GSA uvedla význam svého objevu těmito slovy: „Klasifikace názvu Zealandie je více než přidání dalšího jména do seznamu. Tento subkontinent může být z velké části ponořen, ale může být důležitý pro ty, kteří se snaží porozumět geologii a chtějí znát vztah a rozpad kontinentálních vrstev.”
Zealandia stále skrývá mnoho tajemství
Osmý kontinent Zealandia je částečně mapován díky expedici mapování hlubinných vod vedené University of Queensland ve spolupráci se Schmidt Ocean Institute. Převážně ponořený kontinent okolo Nového Zélandu a Nové Kaledonie byl zaspán do map teprve až v roce 2014.
Hlavní vědecká pracovnice doktorka Derya Gürer strávila 28 dní na moři na výzkumném plavidle Schmidt Ocean Institute Falkor, kde prozkoumávala severozápadní okraj kontinentu v Queenslandském mořském parku Coral Sea Marine Park.
„Teprve začínáme objevovat tajemství Zealandie – až donedávna zůstávala skrytá na očích a je notoricky obtížné ji studovat,“ uvedla doktorka Gürer. „Zealandia je téměř úplně ponořená masa kontinentální kůry, která ustoupila po odtržení od Gondwanalandu před 83 až 79 miliony let. Rozkládá se na 4,9 milionu kilometrů čtverečních a je zhruba třikrát větší než Queensland.”
Projekt mapování této oblasti má vytvořit veřejně dostupnou batymetrickou mapu pro měření hloubky oceánského dna do roku 2030. Kromě batymetrických údajů o mořském dně, které měří hloubky oceánů a topografické rysy, bude shromážděno přibližně 2500 kilometrů čtverečních magnetických dat.
Doktorka Gürer vysvětlila, že rozdíl mezi kontinentem a oceánským dnem je ve složení hornin, přičemž kontinentální horniny mají tendenci mít více silikátů a hliníkových minerálů než oceánská kůra.
„Když se Zealandia rozpadla, rozpadla se, protože se otevřela oceánská pánev a my se snažíme zjistit, zda je povaha této pánve na její základně oceánská. S magnetickým zobrazováním, které jsme dělali, můžeme skutečně vidět magnetismus, který je uložen v magnetických minerálech nalezených v čediči, a z toho získat představu o stáří a také povaze těchto hornin.”
Nové mapy ukazují detaily kontinentu
Tento rok mnoho vědeckých článků informovalo o nových mapách Zealandie. Zveřejněné mapy umožňují uživatelům prozkoumat geovědecká data, která ukazují zatím prozkoumanou batymetrii a tektonický původ Zealandii.
„Tyto mapy jsme vytvořili, abychom poskytli přesný, úplný a aktuální obraz geologie oblasti Nového Zélandu a jihozápadního Pacifiku – lepší, než jsme měli dříve,“ řekl Nick Mortimer, geolog a hlavní autor mapy. Krom batymetrie Zealandie můžeme také zkoumat tektonickou historii, ukazující, jak vulkanismus a tektonický pohyb formovaly kontinent po miliony let.
Data pro batymetrickou mapu poskytl projekt Seabed2030. Projekt má za cíl zmapovat celé oceánské dno do roku 2030 (projekt je dokončen na přibližně 20%). Podle Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) je méně než 10% mořského dna mapováno moderními sonarovými metodami, které používají zvuk k odhalení podmořské topografie.
Photo Credit: New Atlas
