Analýza: Důsledky RCEP: Co máme očekávat?
Během ASEAN summitu podepsalo RCEP (Regional Comprehensive Economic Partnership) 15 asijských států, včetně Číny. Dohoda poskytuje investorům důležitý signál, že region je stále odhodlán k mnohostranné obchodní integraci.
V neděli 15. listopadu podepsalo 15 zemí – členské státy ASEAN (Sdružení národů jihovýchodní Asie) a pět regionálních partnerů, pakt RCEP. Dohoda přinesla mnoho vzrušení po celém světě. Každá zpravodajská média ji označují jako za pravděpodobně největší dohodu o volném obchodu v historii. RCEP a dohoda CPTPP (Comprehensive and Progressive Agreement for Trans-Pacific Partnership), která byla uzavřena v roce 2018 a v níž dominují také východoasijští členové, jsou jedinými významnými multilaterálními dohodami o volném obchodu, které byly za poslední desítky let v Asii podepsány.
Zdroj:(Čísla představují HDP v roce 2018 v bilionech amerických dolarů) Brookings
V rámci této dohody se také často debatuje o dvou specifických zemí, které se tohoto nově vytvořeného paktu nezúčastnily – Indie a Spojené státy. Oba státy měly být členy RCEP a CPTPP, ale v obou případech za vlády Modiho a Trumpa se podpisy nekonaly. Dohody nyní silně podporují integraci uvnitř východní a jihovýchodní Asie, především pak kolem Číny a Japonska. Mnozí se domnívají, že tato vzniklá uskupení jsou částečně výsledkem politiky Spojených států. Mnoho amerických analytiků se domnívá, že Spojené státy musí vyvážit své hospodářské a bezpečnostní strategie, aby prosazovaly nejen své hospodářské zájmy, ale také své bezpečnostní cíle a to vše směrem k Asii.
Jak trefně uvádí analytik pro jihovýchodní Asii Joshua Kurlantzick ve svém článku publikovaném v CFR, dohoda, kterou roky podporuje Čína, zahrnuje jak blízké čínské partnery, jako je Kambodža, tak i země, se kterými má vztahy chladné, jako je Austrálie a Japonsko. RCEP celkově vytvoří nejlidnatější obchodní zónu na světě a spojí dohromady několik největších ekonomik na světě, jako je Čína, Japonsko a Jižní Korea.
Kromě toho, že Spojené státy, za Trumpovy administrativy, v posledních čtyřech letech chyběly v asijské regionální ekonomické integraci, poté, co Trump na začátku svého funkčního období vystoupil z Trans-pacifického partnerství (TPP), je dle Kurlantzicka RCEP pro Čínu propagačním materiálem. A Čína takový převrat zoufale potřebovala: země v celém regionu stále zůstávají naštvané na to, jak Čína zamlčela počáteční ohnisko COVID-19 a jsou také naštvané na to, jak Čína nadále prosazuje své územní nároky.
Čím je RCEP konkrétně významná a jaký má potenciál?
RCEP bylo představeno během 19. setkání ASEAN summitu, které se konalo v listopadu 2011. Jednání o RCEP byla zahájena během na 21. ASEAN summitu v Kambodži v listopadu 2012. Nyní se všechny zúčastněné země shodly na finální verzi dohody a dokončily a podepsaly dohodu 15. listopadu na zasedání online ASEAN summitu, který byl pořádaný letos Vietnamem.
Členskými státy ASEAN a jejich partneři RCEP jsou Brunej, Kambodža, Indonésie, Laos, Malajsie, Myanmar, Filipíny, Singapur, Thajsko, Vietnam, Čína, Japonsko, Jižní Korea, Austrálie a Nový Zéland.
RCEP má za cíl prohloubit obchodní a ekonomické vazby v asijsko-pacifickém regionu, což je důležitá součást strategie obnovy obchodu mezi zeměmi v regionu. Dohoda pomůže zajistit, aby se země co nejdříve zotavily z dopadů COVID-19 a využily nových příležitostí pro vývoz a investice. Předpokládá se, že RCEP přispěje ke světové ekonomice 186 miliard amerických dolarů a zvýší HDP jednotlivých signatářských zemí, ale nejen je.
Zdroj: Geopolitical Future
Mnoho vývozců se v současné době potýká se složitou sítí různých pravidel v regionu zemí RCEP. Tato dohoda poskytuje jednotný soubor regulací pokrývajících všech 15 trhů, což zjednodušuje obchod a snižuje náklady vývozců na dodržování předpisů.
RCEP řeší necelní překážky obchodu se zbožím, zkracuje čas, který vývozci stráví čekáním na proclení zboží, a pomáhá vytvářet příležitosti pro vývozce, aby dostali své výrobky a služby do regionálních řetězců.
Také tento pakt poskytovatelům služeb a investorům garantuje právní ochranu, která zaručuje přístup na trh a rovnocenné zacházení s místními a zahraničními konkurenty, pokud se na výjimky nevztahují konkrétní země.
RCEP propojí asi 30% světové populace a ve správném politickém kontextu přinese významné zisky. Peterson Institut Mezinárodní ekonomiky pomocí vypočítatelného modelu obecné rovnováhy ukázal, že dohody zvýší globální národní příjmy. Přinesou obzvláště velké výhody pro Čínu, Japonsko a Jižní Koreu a ztráty pro Spojené státy a Indii. Instituce uvádí, že díky obchodní válce je RCEP zvláště cenná, protože posiluje vzájemnou závislost východní Asie.
Dle modelu by RCEP mohl do roku 2030 přidat ke světovým příjmům 209 miliard amerických dolarů a do světového obchodu 500 miliard amerických dolarů. Tyto posuny přibližují regionální vazby institucionálním uspořádáním navrženým v 90. letech a podněcují větší spolupráci mezi Čínou, Japonskem a Jižní Koreou spolu se státy ASEAN.
Mnozí odhadují, že dohody RCEP a CPTPP společně vyrovnají globální ztráty, které byly způsobené obchodní válkou mezi Spojenými státy a Čínou a také pandemií. Nové dohody zefektivní ekonomiky východní a jihovýchodní Asie a propojí jejich silné stránky v oblasti technologie, výroby, zemědělství a přírodních zdrojů.
Dle Brookings účinky RCEP jsou působivé, i když dohoda není tak přísná jako CPTPP. Stimuluje dodavatelské řetězce v celém regionu, ale také zajišťuje politickou citlivost. Pravidla duševního vlastnictví jen málo přispívají k tomu, co mnoho členů už má, a dohoda neříká vůbec nic o pracovních silách, životním prostředí nebo státních podnicích – všechny klíčové kapitoly v CPTPP. Obchodní dohody zaměřené na ASEAN se však časem mohou vylepšit.
Jihovýchodní Asie bude významně těžit z RCEP (19 miliard dolarů ročně do roku 2030), ale méně než východní Asie. RCEP by však mohl zlepšit přístup k fondům Belt and Road Iniciative (BRI; Nová hedvábná stezka) a zvýšit přínosy z přístupu na trh posílením dopravních, energetických a komunikačních spojení. Příznivá pravidla RCEP také přilákají zahraniční investice.
Postoj Indie a Spojených států: Budou tyto země svojí neúčastí ekonomicky trpět?
Jak z uvedených informací výše vyplývá, pakt je působivý svou velikostí a rozsahem. Pokud bude implementováno, dramaticky to sníží cla na širokou škálu zboží a učiní určitý pokrok v rozmotávání bažiny regulačních komplikací, které v současné době brání obchodu.
Jelikož asijský trh je velice spletitý a složitý, dosáhnout takové dohody a pak implementovat jej do členských států, není vůbec jednoduchá věc. Asijský kontinent je velice specifický a obsahuje v sobě extrémní rozsah rozdílů – ať už v oblasti politické, společenské či ekonomické. Právě zapojení ekonomik přináší sebou hluboké strategické a ekonomické obavy pro mnoho zapojených zemí, především v oblasti začlenění Číny.
Jak uvádí ve své analýze Geopolitical Future (GP), můžeme sledovat mnoho mediálních titulků o tom, jak je RCEP „alternativou vedenou Čínou“ k nadstandardnímu TPP – něco, co pak zdůrazňuje možný slábnoucí vliv Spojených států v daných regionech Asie. Odstoupení Spojených států z TPP v roce 2017 zklamalo regionální spojence, jako je Japonsko, Austrálie či Singapur, a prohloubilo podezření ASEAN ohledně zájmu Spojených států o daný region. Americké obchodní záměry soustřeďující se na spojence nebo potenciální strategické partnery jako Thajsko a Vietnam měly podobný účinek.
GP pak jasně vysvětluje, že samotný RCEP však není zvláštním znakem měnící se rovnováhy sil ve východní Asii. Hlavním účinkem paktu bude harmonizace řady stávajících obchodních dohod mezi členskými státy. Ve skutečnosti se nepokouší psát pravidla pro obchod spolu se službami, duševního vlastnictví nebo investic – aspekty regionálních ekonomik, na kterých bude do budoucna záležet. Existují také vážné pochybnosti o tom, kolik z toho všeho bude skutečně provedeno. Pro Spojené státy zůstává příležitost znovu se zapojit do regionálního obchodu stále otevřená. Dohoda CPTPP (nástupce TPP, ze které Spojené státy odstoupily) byla navržena tak, aby Spojeným státům co nejvíce usnadnila opětovné připojení, pokud a kdy to domácí politika umožní.
Indie 4. listopadu 2019 se rozhodla nevstoupit do RCEP. Předseda vlády Narendra Modi ve svém projevu na summitu RCEP uvedl: „Současná podoba dohody RCEP plně neodráží základního ducha. Rovněž uspokojivě neřeší nevyřešené problémy a obavy Indie v takové situaci.“
Proč byla Indie při jednáních o RCEP opatrná? V Indii panovala obava, že její průmyslová odvětví nebudou schopna konkurovat Číně a čínské zboží zaplaví indické trhy. Indičtí zemědělci měli také obavy, protože by nebyli schopni konkurovat v globálním měřítku.
Na počátku dohod o RCEP, část indického průmyslu měla pocit, že být součástí RCEP by umožnilo zemi proniknout na obrovský trh. Někteří jako farmaceutika, textilní průmysl a další odvětví služeb věřili, že díky dohodě mohou získat podstatné zisky.
Avšak problém, který začala mít Indie s podpisem o partnerství v RCEP, se týkal právě otázky cel. Dohoda vyžadovala, aby Indie snížila dovozní cla, protože většina partnerských zemí to již zaimplementovala do svého zahraničního obchodu. Podepsání RCEP by znamenalo, že Indie ztratí flexibilitu při zvyšování cel. V tomto případě měla Indie pocit, že by Číně poskytla výhodu. Nárůst obchodního deficitu Indie s Čínou a dominance Číny v mnoha odvětvích na globální úrovni způsobily, že Indie začala být opatrná.
RCEP v příštích dvaceti letech má za cíl snížit cla na dovážené zboží. Předpokládá se, že to posílí asijské dodavatelské řetězce a posílí konkurenceschopnost členských zemí na globálních trzích. Navrhovatelé zastávají názor, že RCEP pomůže členským zemím dostat se z ekonomické devastace způsobené pandemií prostřednictvím přístupu k regionálním dodavatelským řetězcům.
Jak uvádí autoři Ila Patnaik a Radhika Pandey ve svém článku, existovaly obavy, že pokud chtěla být Indie součástí globálních dodavatelských řetězců a stát se globálně konkurenceschopnou, neměla by se stát protekcionistou. Místo toho by se měla otevírat, mimo jiné tím, že se stanete členem dohod o volném obchodu, jako je RCEP.
I přes to, že Indie byla od počátku součástí jednání o RCEP, v listopadu 2019 vystoupila z jednání s odvoláním na významné nevyřešené problémy, které zůstávaly nevyřešeny. Obavou Indie bylo, že účast v RCEP vystaví domácí výrobce záplavě levného dovozu z Číny. Indie navrhla mechanismus automatického spouštění k zavedení cel, kdyby dovoz překročil určitou hranici, ale s návrhem nebylo možné dojít ke konsensu.
Od té doby se začaly rozšiřovat obavy, zda-li Indie opět nesměřuje k izolaci, se kterou má již už svojí historickou zkušenost z 2. poloviny 20. století. Díky tomu se stane nedostatečně výkonná z hlediska vývozu a ekonomického růstu. Toto rozhodnutí může bránit dvoustrannému obchodu Indie s členskými zeměmi RCEP. Avšak většina signatářů dohody jako Japonsko či Nový Zéland daly veřejně podporu Indii a ujistily zemi, že k RCEP se země může kdykoliv připojit a může být zaveden zrychlený přístupový proces.
Photo Credit: GPF
