Analýza: Aun Schan Su Ťij obhájila své místo. Co bude dál?

Aun Schan Su Ťij a její vládnoucí strana Národní liga pro demokracii (NLD) si obhájila ve všeobecných volbách další pětileté funkční období. Jaký budoucí vývoj čeká Myanmar?

Myanmarská vládnoucí strana NLD minulý týden dle oficiálních zdrojů uvedla, že získala dostatek křesel v parlamentu k sestavení příští vlády.

Jak jsme již informovali v našem předešlém článku o volbách v Myanmaru, všeobecné volby, které se konaly 8. listopadu v neděli, byly druhými volbami v zemi od chvíle, kdy se tamní armáda Tatmadaw  vzdala své absolutní moci.

V roce 2015, který mnozí považují zásadní pro vývoj demokracie v Myanmaru, vyhrála s jasnou převahu Aun Schan Su Ťij se svojí stranou NLD. Volby byly význačné z důvodu, že byly prvním svobodným hlasováním po desetiletích vlády vojenské junty. Avšak i tehdy jako v letošních volbách, právo volit i kandidovat nedostaly některé pohraniční oblasti, především pak Arakanský stát se svojí muslimskou etnickou menšinou Rohingyů.

Poslední výsledky z nedělního hlasování potvrdily, že NLD získala 322 křesel v dvoukomorovém zákonodárném sboru potřebném k sestavení vlády. To je více, než získala strana v roce 2015. Dvacet pět procent křesel parlamentu získala automaticky armáda, která nadále zůstává mocná. Vojensky podporovaná politická Strana svazové soudržnosti a rozvoje (USDP) odmítla volební výsledky jako za nespravedlivé. USDP požadovalo co nejdříve nové hlasování, „aby se volby konaly svobodně, spravedlivě, nezaujatě a bez nekalé kampaně“.

Letošní volby provázela kritika nejen v rámci upření volebních práv menšin, ale také obavy kvůli pandemii. Přes veškeré výhrady a i všudypřítomné pandemii, volební účast byla vyšší, než se očekávalo, a miliony odevzdaly hlasovací lístky kandidátům, kteří se ucházeli o téměř 1 200 křesel na národní, státní a regionální úrovni.

Mezinárodní i domácí pozorovatelé uvedli, že hlasování proběhlo hladce a bez větších nesrovnalostí, přesto docházelo ke kritice Komise, která měla průběh voleb na starost. Kritika Komise se týkala především v transparentnosti a zrušení volebních uren v mnoha oblastech etnických menšin, což vyvolalo vlnu nevole  v již tak nepokojných oblastech.

S čím se musí Aun Schan Su Ťij v příštích letech vypořádat?

Mnozí se ptají, co bude dál a jakým způsobem Aun Schan Su Ťij ve svém druhém funkčním období NLD povede zemi. Pozice, ve které se nachází, není dle analytiků vůbec jednoduchá. Aun Schan Su Ťij má za úkol rozvíjet zemi, která byla pod přísnou vojenskou vládou téměř padesát let v izolaci.

I nyní je její vláda povinna vládnout s vojenským zapojením, zejména v oblasti bezpečnosti a obrany, na základě ústavy vypracované za vlády generálů. Byť Aun Schan Su Ťij byla velice populární a favorizovaná a představovala naději na nový počátek rozvoje Myanmaru, také je nositelkou Nobelovy ceny, její reputace během její vlády od roku 2015 se v zahraničí zhroutila.

Dle NPR myanmarský historik Thant Myint-U předpovídá, že Aun Schan Su Ťij se bude i nadále zaměřovat na priority jakými jsou například řešení otázky mírového procesu s etnickými menšinami či vztahy s Čínou. Avšak nejdůležitější otázkou je podle něj myanmarská ekonomika.

Podle Asijské rozvojové banky bylo v roce 2018 téměř 25% z více než 53 milionů lidí v Myanmaru pod hranicí chudoby. A i když země od zrušení izolace v roce 2011 zaznamenala každoročně přibližně 7% ekonomický růst, projekce ukazují, že pandemie letos sníží růst na 1,8%.

Ústavní problém

Zatímco Myanmar, bohatý na zdroje a kapitál, zažil od svého otevření v roce 2011 rychlý hospodářský nárůst, roky špatného ekonomického řízení a ozbrojené konflikty s etnickými menšinami v zemi si vybíraly svou daň. Právě násilné napětí znemožňuje, aby Aun Schan Su Ťij mohla usilovat o jakékoliv změny v ústavě země přijaté v roce 2008, která dává armádě značnou autonomii.

Ústava, která vstoupila v platnost v roce 2011 po všeobecných volbách z roku 2010, ustanovila administrativní členění země pod sedm států (Arakanský, Čjinský, Kačjinský, Kajanský, Karenský, Monský, Šanský) a sedmi regionů (dříve známých jako divize – Iravadi (Ayeyarwady), Makwei (Magway), Mandalaj (Mandalay), Pegu (Bago), Rangún (Yangon), Sakain (Sagaing), Tenaserim (Tanintharyi) ), šest samosprávných zón a samosprávných divizí a jedno odborové území obsahující hlavní město Neipyijto a okolní čtvrti. Státy i oblasti mají podobný status, rozdíl je v tom, že státy jsou zejména osídleny hlavními etniky.

Po volbách 2010 armáda předala moc civilní vládě, což neznamenalo, že by armáda přestala mít politickou kontrolu – tu si zajistila ústavou z roku 2008. Nejdůležitější v rámci ústavy je tzv. páka, kterou si armáda zajistila, aby si udržela moc v klíčových funkcí. Ústava potvrzuje zachování vedoucí úlohy armády v Myanmaru nejen ve vládě, ale i v parlamentu.

Přesto dle názorů odborníků budoucnost Myanmaru míří k demokratizačnímu procesu, ovšem ústava Myanmaru je dodnes problematická a rozhodně brání plnému rozvoji tomuto procesu v zemi. Dle Economist Intelligence Unit je Myanmar považován od roku 2016 za hybridní režim jako například Kambodža či Pákistán. Díky reformacím a uskutečněným volbám se Myanmar neřadí již mezi autoritářské režimy.

Politolog a odborník na Mezinárodní vztahy Lee Jones pak ve svém odborném článku zabývající se změnou režimu v Myanmaru poukazuje na fakt, že i přes posunující se mocenské vztahy bylo možné režim liberalizovat, neznamená to však, že konflikt mezi centry a periferiemi skončil. V ústavě z roku 2008 se nepodařilo vyřešit problémy, které sužují zemi a v důsledku toho nezaručuje mír a stabilitu. Neuspokojuje požadavky demokratických sil ani aspiraci menšin na místní autonomii, kulturní práva a větší kontrolu příjmů z přírodních zdrojů.

Thant Myint-U situaci v Mynamaru vysvětluje pak takto: „Ústava byla nástrojem, jehož prostřednictvím se cítili (armáda) dobře, když začali uvolňovat moc a započali přechod od čisté vojenské diktatury k tomu, co máme nyní, což je hybridní politický systém.“ Přechod k plné demokracii bude podle něj trvat déle, zejména kvůli ozbrojeným konfliktům.

Jak se bude dále řešit krize Rohingyů?

Vláda Aun Schan Su Ťi neprojevila žádnou politickou vůli k obnovení práv Rohingyů v Myanmaru. Od svého nástupu k moci v roce 2015 měla její vláda dostatek času na zrušení diskriminační politiky a změnu volebních zákonů. V roce 2015 mnoho Rohingyů věřilo, že NLD obnoví jejich práva, ale vláda místo toho institucionalizovala zbavení volebního práva a normalizovala diskriminační standardy vůči Rohingyům.

Rohingyové jsou muslimská etnická skupina žijící v severozápadní části Arakanského státu. Tato oblast, která sousedí s řekou Naf, funguje jako hranice vůči sousedícímu státu Bangladéši. Rohingyové žijí zde jako většina společně s buddhistickými arakanskými a barmskými obyvateli. Protože nebylo nikdy provedeno přesné sčítání lidu, populace Rohingyů není známa. Čísla se však zdají být méně než jeden milion, ačkoli oni sami trvají na tom, že se jedná o jeden až dva miliony, včetně lidí žijících v exilu.

Rohingyové v současné době nejsou považování za jednu z 135 oficiálních etnických skupin v zemi a od roku 1982 bylo Rohingyům v Myanmaru odepřeno občanství, což znamená, že jsou bez státní příslušnosti.

V listopadu roku 2016 oficiální představitel OSN obvinil vládu z provádění etnické čistky Rohingyů, což nebylo první obvinění vůči vládě. V roce 2017, po brutálním zásahu myanmarské armády, uprchlo přes hranice do Bangladéše asi 750 000 uprchlíků.

Aun Schan Su Ťij stála za akci armády, dokonce bránila zemi před obviněním z genocidy během soudu u Mezinárodního soudního dvora v Haagu. Mezitím statisíce Rohingyů nadále strádají v uprchlických táborech v Bangladéši, zatímco většina z přibližně 600 000 Rohingyů, kteří zůstávají v Myanmaru, jsou zásadně omezování. V nedělních volbách nesměli, jak již byl řečeno, hlasovat a účastnit se tak aktivně všeobecných voleb.

Otázka je, co nabízí budoucnost pro uprchlíky a jak se v příštích letech Aun Schan Su Ťij k dané krizi postaví. Ačkoli Rohingyové nemají žádný status, mnozí z nich, kteří utekli do sousedního Bangladéše, by se toužili vrátit, pokud by jim byla zaručena bezpečnost a zaručeno myanmarské občanství. Avšak jiní odmítají možnost cesty zpět, jelikož byli tolikrát pronásledováni ve své zemi, že praktický návrat je pro ně absolutně vyloučený. Bude skutečně velmi obtížné přesvědčit mnoho Rohingyů, aby se vrátili zpět do své domoviny.

Aun Schan Su Ťij v této krizi bude muset vnést radikální změny. Uprchlíci předpokládají, že pokud se vrátí, tak Myanmar oficiálně uzná Rohingy jako domorodou etnickou menšinu. Bude třeba zrušit veškeré formy omezení a utlačování, které se týkají uprchlíků. Bude třeba vrátit všechny zabavené pozemky a nemovitosti původním vlastníkům. Potom je tu otázka náboženské svobody a zajištění vzdělání, přístup k nemocnicím a zdravotnickým zařízení.

Komu Myanmar dá v budoucnosti přednost?

V rámci této krize je pak i otázka, jak se bude vyvíjet vztah s klíčovými zeměmi, které by mohly Myanmaru dopomoci se dostat na lepší ekonomickou úroveň. Spojené státy, za Trumpovy administrativy, pokračovaly v podpoře vlády Aun Schan Su Ťij, i přes ponechání uložených sankcí některým vybraným jednotlivcům a subjektům odpovědné za hrubé porušování lidských práv.

Od roku 2012 Spojené státy poskytly 1,5 miliardy dolarů na pomoc „na podporu demokratického přechodu a ekonomické transformace v Barmě.“ Ministr zahraničí Mike Pompeo uvedl, že nedělní volby „znamenají důležitý krok v přechodu k demokracii v zemi. … Těšíme se na pokračování spolupráce s novou barmskou vládou na podpoře inkluzivní ekonomické prosperity, dosažení trvalého míru v celé zemi a posílení dodržování lidských práv a základních svobod všech.“ Pompeo vyjádřil však znepokojení nad zrušením volebního práva etnickými menšinám a počtem zákonodárných křesel vyhrazených pro armádu.

Můžeme spekulovat do jaké míry kritika západu vůči politice Myanmaru a jakým směrem Aun Schan Su Ťij vedla zemi, pomohla prohloubit vztahy s Čínou. Si Ťin-pching a čínská komunistická strana nyní doufají, že se bilaterální vazby mezi oběma zeměmi budou nadále rozvíjet a prohlubovat. Čína dlouho chránila myanmarskou juntu před mezinárodní kontrolou OSN a podporovala násilný vojenský režim v 90. letech a také v prvním desetiletí 2000, kdy byla země značně odkloněna od Západu.

Jak trefně uvádí Hunter Marston, který se zabývá problematikou jihovýchodní Asie a americké zahraniční politiky, pro The Diplomat, když předchozí vláda myanmarského prezidenta Thein Seina začala reformovat politické instituce v zemi a otevírala dveře globálním investorům, Obamova administrativa ve Spojených státech reagovala obratnou diplomacií a návštěvami na vysoké úrovni a v roce 2016 pozastavila ekonomické sankce. Nyní, když Myanmar opět čelí mezinárodní izolaci po násilném vyhoštění více než 700 000 muslimů etnické menšiny Rohingů, je vláda Aun Schan Su Ťij více závislá na spolupráci s Čínou než kdy jindy.

Photo Credit: Twitter AJ+

2 thoughts on “Analýza: Aun Schan Su Ťij obhájila své místo. Co bude dál?

Komentáře nejsou povoleny.